tvůrci
a herci

Richard Husmann, uměleckým pseudonymem Filip Jánský, se v Praze 4. září 1922. A to v pražské porodnici u Apolináře. Aspoň tak se píše v jeho rodném listě. On sám v knize Vzpomínky nebeského jezdce píše o tom, že se narodil v Bělohorské ulici. Při dalším čtení tohoto životopisu tak buďte prosím shovívaví. Nebude to jediná nejasnost či rozpor, co se níže dočtete. I když se Richardovi věnuji nějaký čas, možnost trochu více odhalovat bílá místa v jeho životě mám až teď.

Jeho otec se jmenoval Richard. Nebo Hubert. Jméno Hubert je napsáno v Richardově rodném listě, nicméně toto jméno je tužkou škrtnuté a vedle je dopsáno Richard. Richardův otec každopádně pracoval jako revident zemského úřadu práce a bydlel na Břevnově čp. 416. A právě tento dům se nachází na ulici Bělohorská, nedaleko knihovny, kde je od 28. 8. do cca 30. 9. Richardovi věnována výstava – tu můžete vidět ve výloze knihovny. Richardův otec pocházel z Náchoda, zemřít měl v průběhu druhé světové války po výslechu na gestapu. Richardova maminka se jmenovala Věnceslava Marie Husmannová. Narodila se v Praze III, zemřela v 70. letech. Svědkem dle rodného listu, ať už to u porodu znamená cokoliv, byli Otakar Janovský, zemský revident (pro zajímavost uvádím, že bydlel v čísle popisném 276) a Antonín Kramosil, zemský zřízenec.

Richardova maminka, jak sám uvádí ve svých vzpomínkách, bydlela v Bělohorské ulici dvacet let. A nějaký čas prý u ní žil v podnájmu plukovník generálního štábu Stanislav Mašek, který později Richarda pověřil zpravodajskými úkoly v nacistickém Německu. Nicméně ještě dříve se Richard stačil stát královéhradeckým skautem a členem družiny Kondorů v 5. oddíle skautů 1. střediska Junáka v Hradci Králové a podle svých vzpomínek prý už ve třinácti letech prošel vojenským jezdeckým výcvikem. A část svého dětství měl prožít u příbuzných, cizích lidí a v sociálních ústavech. Na tom se podepsalo nevydařené manželství jeho rodičů, které skončilo rozlukou.

Odbojová činnost Richarda začala v organizaci Obrana národa, která ho v létě 1939 vyslala se zpravodajským posláním do Německa. Nakonec se přes Siegfriedovu linii dostal do Belgie a odtud do Francie. Tam jako mnozí budoucí českoslovenští letci vstoupil do Cizinecké legie a po zahájení druhé světové války byl vojákem československé armády ve Francii, přesněji 11. roty 1. pluku, které velel poručík Dufek. Tam sloužil jako miřič protitankového kanonku u roty doprovodných zbraní. Do bojů již nezasáhl a po pádu Francie odplul do Velké Británie. Tam byl zařazen jako palubní střelec u 311. bombardovací perutě RAF. Při bojových akcích přežil celkem šest nouzových přistání a utrpěl několik těžkých zranění. Ve RAF získal, pochopitelně, mnoho zkušeností, které zužitkoval ve svých knihách. Byl výrazný samorost a jeho vojenská služba nebyla jednoduchá. Zejména pro jeho velitele. Pro něj spíše naopak – od nějaké doby létal bez padáku. Protože dostal doklad o svém pohřbu (kamarádovi půjčil bundu, kde bylo napsáno jeho jméno), tak usoudil, že když je mrtvý, zubatá po něm podruhé nepůjde.

Podle svých vzpomínek byl v roce 1943 v kurzu na Bermudách. V době invaze letěl s posádkou Jana Hrnčíře, AFM. Ten prý se svou posádkou díky tomu potopil i ponorku – Richard s nimi letěl načerno, tak ho chtěl vysadit a při návratu potkali ponorku. Richardovi pak hrozil vojenský soud, tak se raději nechal převelet do Ruska. Tam se, s dalšími kolegy, stali součástí 3. čs. bitevního leteckého pluku, který operoval v rámci Slovenského národního povstání, a ve kterém sloužil také jako střelec.

Při jednom ze svých bojových letů v rámci Ostravské operaci byl 16. dubna 1945 při souboji Fw 190 těžce zraněn. Tento letoun ale i přes svá zranění sestřelil. Následně byl vyznamenán druhým Československým válečným křížem 1939 a byl povýšen do hodnosti nadporučíka.

Po válce plnil Richard Husmann zpravodajské úkoly v Německu. Prý tam měl pátrat po zavlečených osobách, zjistit, jak vypadají vojenské jednotky a jak byl poškozen průmysl. To mu zabralo dva měsíce. Pak měl být zařazen u 1. leteckého náhradního pluku v Karlíně jako osvětář. V březnu 1946 byl mobilizován, skoro rok v pražské pobočce organizace hospodářské pomoci UNRRA. Pak, v roce 1948 maturuje a v září 1948 se hlásí na právnickou, ze které měl být ale v roce 1949 vyhozen. Do roku 1950 pracuje na řízení letového provozu v Ruzyni, pak jako ministerský úředník, až v roce 1951 je raději do výroby. Posléze pracuje jako překladatel. A v roce 1956 je povolán na vojenské cvičení. Z té doby bude pocházet jeho možná nejznámější či druhá nejznámější fotografie. Pak už měl pracovat jako kopáč, plavčík a pomocný dělník.

Richard Husmann pod pseudonymem Filip Jánský napsal knihy: „Hrušňová alej“, „Silvestrovská noc“, „Pevnost v poušti“, „Zkouška důvěry“, ale zejména „Nebeští jezdci“, která ve Velké Británii vyšla pod názvem „Riders in the Sky“ a podle které byl natočen stejnojmenný film. Jedná se o jednu z mála knih o československých příslušnících v RAF, která vyšla v komunistickém Československu, i když v příznivějších šedesátých letech.

Richard Husmann obdržel následující vyznamenání: dva Československé válečné kříže 1939, Československou vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně, Československou medaili Za chrabrost před nepřítelem, Československou vojenskou pamětní medaili (se štítkem F, VB a SSSR), Medaili za zásluhy v boji proti fašismu k 20. výročí osvobození ČSSR, odznak Zasloužilý letec ČSSR, The Air Crew Europe Star, The 1939–1945 Star, War Medal 1939–1945, Za vítězství nad Německem. Dále připravil svoji biografickou knihu „Vzpomínky nebeského jezdce“, která byla vydána až po jeho smrti.

Richard Husmann zemřel 20. 8. 1987. Jeho ostatky byly podle jeho přání, které vyjádřil o dva roky dříve, zpopelněny a rozptýleny. Vzpomenout na něj můžete třeba na Olšanech, u rozptylové loučky.

Bibliografie:

• Nebeští jezdci (1964)
• Hrušňová alej (1970)
• Silvestrovská noc (1977)
• Pevnost v poušti (1982)
• Zkouška důvěry (1985)
• Vzpomínky nebeského jezdce (1999) – zpracoval Jindřich Drebota na základě rukopisu pamětí Richarda Husmanna