Výstava Setkání Nebeských jezdců - věnovaná filmu Jindřicha Poláka Nebeští jezdci - setkání tvůrců a aktérů tohoto válečného filmu - Historie výstavy
Snad krátký příběh o tom, jak vznikala výstava o filmu Jindřicha Poláka Nebeští jezdci.

Byť už je to téměř šest let a některé podrobnosti jsem už zapomněl, zkusím se s Vámi podělit o informace, které doprovázely vznik zmíněné výstavy. Nechci ani tak popisovat jak jsem kdy co udělal, ale spíš proč jsem se do výstavy pustil, co příjemného mne v rámci její organizace potkalo...
O výstavě jsem začal uvažovat...někdy v roce 2002, o rok později jsem už začal shánět první informace a mám dojem, že to málo, co jsem tehdy zjistil jsem se snažil vystavit v rámci akce Vzduch je opět naše moře. Pokus o výstavku doplnilo poměrně úspěšné promítání filmu Nebeští jezdci a beseda s válečnými veterány, a tak jsem se rozhodl ve shánění dalších informací pokračovat. O další rok později jsem měl až nepříjemně moc času, který jsem ale na druhou stranu mohl věnovat práci na výstavě. Vzhledem k tomu, že z jedním důvodů...no, vlastně důvodem hlavním....začal dělat, byla snaha potkat se s aktéry tohoto filmu, začal jsem s jejich vyhledáváním. Bez kontaktů na hereckou sféru to nebylo úplně nejjednodušší, ale internet a Zlaté stránky mi dost pomohly. Stejně tak i informace od pomocného režiséra Nebeských jezdců Otakara Fuky a historika a archiváře filmových Studií Barrandov. Byť jsem se s herci tohoto filmu potkal necelých 40 let od jeho natočení, příliš se nezměnili. Poté, co jsem zazvonil na zvonek s nápisem Matyáš, otevřít mi přišel Pavel Bednář a filmový Student měl i po čtyřiceli letech stejné oči jako tehdy. Stejně tak se nezměnil ani Frank - Josef Váša, kterého na setkání do hotelu DUO přivedla náhoda, respektive manželka, které tímto mnohokrát děkuji. To bylo tak - zlaté stránky nebyly vždy spolehlivým vodítkem, a tak některé herce jsem volal naslepo a některé, to byl případ právě Josefa Váši, jsem nemohl nalézt vůbec. Podobně náhodná byla i účast navigátora George - Vojtěcha Holého. Poté, co jsem se dovolal komusi s tímto jménem kdo měl bydlet někde tam, co skutečný představitel této role, setkal jsem se s velmi prudkou odmítavou reakcí...Takže jsem už ani nepředpokládal, že by se filmová posádka mohla sejít téměř v plném počtu. Naštěstí jsem se dovolal někomu úplně jinému, a tak se nebeští jezdci v hotelu DUO sešli nakonec téměř všichni. Jiřího Hrzána, Prcka, zastupovala jeho první žena Olga Hlavová, Tomík, jinak profesor Winston Chrislock chyběl, stejně tak jako Jiří Kaplický, Jimmy. Stejně tak, jako se Winston Chrislock těšil na setkání, těšil jsem se já na něj i na to, že Vám, návštěvníkům akce představím posádku kompletní. Bohužel člověk míní, sponzoři mění. Jedna letecké společnost mi odmítla dát/schválit již přislíbené letenky a tím tedy Tomíkova návštěva v Praze padla. Doufám, že pouze prozatím, protože p. Chrislockovi bych jeho zklamání chtěl vynahradit. Pravděpodobně jsem si tehdejší štěstí vybral už jen tím, že se mi Winstona Chrislocka podařilo najít - Věděl jsem tehdy pouze jeho jméno, že v roce 1968 v Československu studoval, a to bylo vše. Pak jsem zkusil napsat na jednu adresu...a přišla mi odpověď, že jsem napsal správně. Stejně tak jsem se těšil i na Jana Kaplického, který mi telefonicky potvrdil přijetí pozvánky, kterou přijal, nicméně bohužel se pak musel z pracovních důvodů omluvit. Bohužel jakákoliv další šance na setkání v minulém roce skončila. Překvapením bylo i setkání s architektem filmu panem Karlem Černým (o historii československého filmu jsem neměl do té doby nějak mnoho informací) - poté, co jsem za ním přišel, padli mi do oka soška ve tvaru mužské postavy, kterou jsem původně považoval za dárek od vnoučat. Pan Černý sledoval, kam se dívám a vyzval mne, ať si tu sošku vezmu do ruky, s dovětkem, že "tu moc lidí nevidělo". Vzal jsem tedy sošku, která byla postatně těžší, než jsem si myslel, do ruky...a díky tomu mohu říci, že jsem držel v rukou Oskara za film Amadeus. Mohl jsem tehdy mít v rukou i scénář filmu Nebeští jezdci, který mi pan Černý chtěl darovat, ale bohužel se nějakou dobu před naším setkáním stěhoval a o scénář prý neměli zájem ani v Národním filmovém archivu....Nakonec, a jsem tomu velmi rád, Vám scénář mohu v rámci výstav ukázat. Scénárista Nebeských jezdců Zdeněk Mahler splnil svůj slib, který mi dal v rámci setkání Nebeských jezdů v hotelu DUO, scénář našel a předal mi ho. Mým neskromným cílem bylo pozvat na toto setkání všechny nebo většinu žijících tvůrců a aktérů, proto jsem se i díky štěstí a webu potkal také se scénáristou filmu Rudolfem Miličem, Bohumilem Dudařem, Ladislavem Winkelhöferem, Rudolfem Hammerem mladším, Evženem Illínem mladším, samozřejmě již zmíněným Otakarem Fukou a "last, but not least" dámami Joy Kadečkovou, odbornou poradkyní filmu a bývalou příslušnicí WAAF, a Zuzkou Husmannovou. Nesmím zapomenout ani na Zdeňka Dukáta, fotografa filmu, díky jehož souhlasu mohla většina panelů výstavy vzniknout. Nechyběli ani další, například Olga Hlavová.
Připravit výstavu, respektive mi dát informace k natáčení filmu mi pomohli nejen jeho tvůrci, ale i ti, kterých se nějakým způsobem týkalo. S bývalým velitelem letiště v klecanech, Miroslavem Vybulkou, jsem prochodil bývalé letiště "somewhere in England", kde se Nebeští jezdci natáčeli a bohužel se z větší části nestačil divit, jak mohou zkončit opuštěné armádní budovy. Nicméně bylo velmi zajímavé podívat se do filmového briefingroomu, šatny pilotů, na pojížděcí dráhu...
Jako děcko v cukrárně jsem si připadal i díky řediteli fundusu na Barrandově, Jiřímu Matějkovi. Hledat rekvizity v tamním skladu kostýmů, které jsem chtěl vystavit v Muzeu hl. m. Prahy, připomínalo hledání zlata na Klondajku...